A tady je historie jak jsem došla k názoru, že šeltie je pejsek mého srdce
a že Caspík je ten praví šeltičák
To bylo tak - Jednoho červnového rána, mi mamka přinesla snídani do postele
( myslím, že to byla středa) a já jsem dostala chuť si něco přečíst,
ale v dosahu nebylo nic jiného než psí časopisy,
tak jsem jeden z nich vytáhla a otevřela na zadní straně kde byli inzeráty
( už dlouho jsem toužila po svém malém pejskovi,
kterého bych si sama vycvičila, ale nechtěla jsem žádného flegmouše)
tam hned do očí padl nadpis: Prodám sheltii nebo tak něco a já jsem to
dokonce hned bez toho, že bych to věděla pochopila, že se to čte šeltie.
No samozřejmě jsem pochopila, že po zdlouhavém hledání toho ideála jsem ho našla,
na obrázku hned pod nápisem (ještě teď ten obrázek živě vidím )
byla krásná čistě zlatá šeltie a tím, že šeltie je dlouho srsté plemeno
a tenhle byl navíc krásně načesaný, vypadal jako obláček.

Pak jsem si u nás vyhledala spoustu knížek kde se dalo dozvědět něco
o šeltiích a o psech obecně a také jak správně vystavovat psa,
protože jsem chtěla výstavního s průkazem původu.
Ale když jsem si zase jednou tak brouzdala internetem tak jsem narazila
na plemeno Boston terrier no samozřejmě se mi moc líbilo, také proto,
že je to hladkosrsté plemeno a že se nemusí vůbec česat, hned na to
jsem si začela dopisovat s chovatelkou z Jičína,
která má chovatelskou stanici Od kopce Zebína.
Ale takhle jsem to vydržela do října 2005 a pak už ne, mé srdce patřilo navždy šeltiím.
Ale potom se moje choutky na šeltii zvrtli, maka si chtěla pořídit už od malička
vytouženého německého boxera. A, že už jsme jednoho pejska měli
( byl to kavalír king charles španěl - teď už je v psím nebíčku,
odešel tam, když mu bylo 5 let na nemocné srdce) tak nepřišlo v úvah mít 3 psi.
Mamka už měla vybranou fenu i chovnou stanici odkud si vysněnou boxerku přiveze.
Ale jednou v lese, když jsem ji přesvědčovala jak krásné šeltie jsou se rozhodla,
že tedy budeme mít šeltii a boxer příjde až po Beníčkovi ( také co bychom dělai až by se hárala ).
Hned druhý den myslím, že to bylo 4. prosince jsem začala úporně
hledat v které hovatelské stanici by teď měli štěňátka a našla jsem hned dvě,
ale v té jedné už měli všechna zabraná a navíc se mi žádné
až zas tak nelíbylo a navíc to nebylo po nějakých extra rodičích.
Ale v té druhé byl tatínek Světoví vítěz a maminka
Fena roku 2004 kategorie dospělých ! A žádné štěňátko ještě nebylo
zabrané, byl jim teprv týden a že byli krásní - mě se nejvíc líbyl trikolórní
pejsem jménem Casper !
Ukázala jsem to mamce a té se také hrozně líbili a hlavně ten Casper a fenečka Casie.
Ale když jsem se podívala druhý den hrůzou mi spadla brada - u pejska
Caspera bylo napsáno zamluvený ! To pro mě byl šok !
Druhý den jsem z toho onemocněla ani jsem nešla do školy a zůstala
jsem doma celí týden a nešlo mi spát ani jíst jen jsem mysla na Caspera.
Ale v pátek už jsem se z toho dostáva a mamka si záhadně šla zaplavat
( nikdy nechodí - říká, že je tlustá ) a nabýdla mi jetli nechci s ní.
Já jsem v naději, že se alespoň na chvíli odreaguju přikývla.
Ale nejeli jsme do Hradce, ale na opačnou stra do Librantic odkud Caspík je !
Když jsem mamku upozornila kam jede tak mi to řekla - Caspíka zamluvila
hned první den co jsem jí ho ukázala !
Já jsem se rozbrečela štěstím ! Caspík byl můj !
No a když jsem ho viděla jak se batolí po koberci bylo rozhodnuto -
Caspík je moje láska a i když mi nabízeli i jeho blue merle sourozence, odmítala jsem je.
Jezdili jsme se každý týden koukat jak roste a jednou jsme jim přinesli
takovou hezkou vánoční hvězdu aby se s ní mohli vyfotit (viz. foto dole).

Caspík je první zleva
A 17.12.2005 (sobota) nadešla ta chvíle - někdy kolem desáté jsme si pro něj přijeli.
Chtěla jsem s ním běhat agility, ale to nejde on se všeho hrozně bojí.
Ale je to moje zlato - když mě něco bolí nebo trápí tak první kdo
mě příjde utěšit s míčkem nebo jinou hračkou ( někdy to je i plyšák z mé postele ) je on.
I já to sním zdílím - na 1. svátek Vánoční si propíchl očičko no byla to hrůza,
hned jsme jeli na veterinu a tam ho museli uspat a operovat mu ho,
ale jak říkám šeltie je neobyčejný pes, tak se z toho asi za tři týdny vylízal
a teď je to úplně v pořádku jako kdyby se nic nestalo.

Tak to je on hnedle po narození


