POUŽITÍ: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší, než dlouhý.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
ČENICH: černý.
PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající s černými okraji.
CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus.
OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.
UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
TĚLO: silné, kompaktní.
HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
HŘBET: pevný, rovný.
BEDERNÍ PARTIE: široká a silná.
ZÁĎ: mírně zaoblená.
BŘICHO: nevtažené.
OCAS (prut): hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
KONČETINY:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
VELIKOST:
Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm.
Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů), chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst
CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH A BARVĚ SRSTI:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
POVAHOVÉ CHYBY:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita
CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
- rozštěp nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbarevnost
- jiná než černá barva srsti těla
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší, než dlouhý.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
ČENICH: černý.
PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající s černými okraji.
CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus.
OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.
UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
TĚLO: silné, kompaktní.
HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
HŘBET: pevný, rovný.
BEDERNÍ PARTIE: široká a silná.
ZÁĎ: mírně zaoblená.
BŘICHO: nevtažené.
OCAS (prut): hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
KONČETINY:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
VELIKOST:
Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm.
Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů), chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst
CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH A BARVĚ SRSTI:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
POVAHOVÉ CHYBY:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita
CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
- rozštěp nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbarevnost
- jiná než černá barva srsti těla
Krátký historický náhled: Hovawart je velmi staré německé plemeno pracovních psů. Jeho název pochází z původního středoněmeckého Hova- (der Hof - dvůr) a wart- (der Wächter - strážce). Od roku 1922 bylo toto plemeno znovu vyšlechtěno za použití typově podobných psů, kteří se ještě vyskytovali v selských dvorech. Kromě toho se v prvních letech chovu provádělo křížení s využitím německých ovčáků, novofundlandských psů, leonbergerů a dalších plemen. Přísným výběrem se dospělo opět k původnímu typu pracovního psa. V zemi původu se přikládá velký význam dobrému zdravotnímu stavu hovawarta. Zvláště dysplazie kyčelních kloubů (DKK, HD) byla dlouholetou selekcí značně snížena. Očekává se, že tyto snahy najdou následování ve všech chovatelských klubech.

CELKOVÝ VZHLED PSA: Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.